Osmák degu se představuje

degu Toto nenáročné, od prvního pohledu roztomilé zvířátko pochází z chilských And v Jižní Americe. Původně byli zařazeni do veverkovitých, až později vědci zjistili, že se jedná o zvířátka, která jsou blízce příbuzná morčeti. V polovině minulého století se degu začali dostávat do laboratoří, kde byli pro svou špatnou schopnost strávit cukr zkoumáni v souvislosti s cukrovkou a pro své sociální chování.

Degu je velmi společenské zvíře, žijící ve skupinách. V přírodě se nejčastěji pohybuje po skalách. Aktivní je spíše ve dne, nejvíce ráno a večer, v noci spí schovaný v dutinách, vstává s rozbřeskem. Pro degu je lepší, je-li chován ve skupině, nebo alespoň v páru. Pokud budete chovat jen jednoho degu, budete se mu muset hodně věnovat, abyste předešli poruchám chování. Nedávejte však do skupiny dva samečky, po dosažení pohlavní dospělosti by se mohli napadat. Degu jsou velmi aktivní a zvídaví, zajímá je všechno, co se děje kolem, rádi lezou a šplhají, koušou jen zřídka a rychle se skamarádí s tím, kdo je krmí a stará se o ně. Jsou roztomilí na pohled, nejsou to však žádní mazlíčkové pro malé děti.

Osmák degu má krátké, zavalité tělo, hnědočernou (jiné barvy jsou výjimkou) srst, na bříšku krémovou a kolem očí světlé kroužky, dlouhý ocásek s řídkými krátkými chlupy, který tvoří jednu až dvě třetiny délky těla, na konci opatřený štětičkou chlupů. Ocáskem udržuje rovnováhu při svých skocích, ale taky mate nepřítele. Jeho zvláštností je, že v případě nebezpečí, kdy by se mohl držením za ocas cítit ohrožen, může osmák koneček svého ocásku doslova ulomit, na rozdíl od ještěrky mu už však nedoroste.

Vzhledem i chováním připomíná pískomila, činčilu a veverku dohromady, někdy se mu říká „chilská veverka“. Velikostně odpovídá menšímu morčeti, délka od hlavy k zadečku bývá 12,5 - 19,5cm, ocásek dalších 10,5 – 16,5cm, normální hmotnost je 170 - 300g.

osmák degu Osmáci vynikají čichem a sluchem, i zrak mají lepší než mnoho hlodavců. Dlouhé hmatové vousky používají k odhadnutí velikosti stísněných prostor. Přední nohy jsou delší než zadní a na každé je 5 osrstěných prstů s drápky, které si často okusují, aby jim nepřerostly, takže není třeba jim je zastřihávat jako třeba pejskům. Název osmáka vznikl z tvaru žvýkacích plošek jejich stoliček, které mají tvar osmičky.

V přírodě je délka života osmáků ovlivněna přirozenými predátory. V zajetí se dožívají v průměru 5 let, někdy i 9 let, ale takové případy jsou vzácné. Pokud samičky žijí spolu se samečky, dožívají se ještě kratšího věku, protože časté porody je vyčerpávají. Samičky mají poměrně dlouhou březost, 87-93 dní, rodí 4 i více mláďat dvakrát až třikrát do roka.

Taxonomické zařazení:

Říše:	Živočichové - Animalia
Kmen:	Strunatci - Chordata
Podkmen:	Obratlovci - Vertebrata
Třída:	Savci - Mammalia
Podtřída:	Placentálové - Placentalia
Řád:	Hlodavci - Rodentia
Podřád:	Dikobrazočelistní - Hystricomorpha
Čeleď:	Osmákovití - Octodontidae
Rod:	Osmák - Octodon
Druh:	Osmák degu - Octodon degus

Malá zajímavost: Čeleď osmákovitých (Octodontidae = v překladu osmizubí) přišla ke svému latinskému názvu nikoli podle počtu zubů, ale podle stoliček, kde kličky skloviny na žvýkacích ploškách připomínají při pohledu shora osmičku. Kuriózní ovšem je, že právě osmák degu tento znak nemá, ačkoli svým rodovým jménem dal název celé čeledi.