Není veverka jako veverka

Do veverkovitých patří přibližně padesát rodů. Liší se od sebe velikostí a životním stylem, většina z nich je aktivní ve dne. Charakteristickým rysem veverek je dlouhý huňatý ocas, používaný jako kormidlo při skocích, signalizační prapor místo zvukových projevů a izolátor chladu při spaní.

Obecně existují dva druhy veverek: zemní, se kterými se setkáváme nejvíce na zemi, a stromové, které žijí převážně na stromech. K zemním veverkám patří burunduk páskovaný, zemní veverka s třinácti pruhy (Spermophylus tridecimlineatus) pocházející z Ameriky, psouni (rod Cynomis) a čipmankové (rod Tamias). Mezi stromové veverky patří mnoho druhů z Indonésie, mj. veverka Prévostova (Callosciurus prevostii), a různé létající veverky rodu Petaurista. Létající veverky milují stmívání. Za svůj název vděčí širokému kožnímu lemu mezi zadními a předními končetinami, díky kterým mohou poletovat od stromu ke stromu.

Některé veverky žijí osamoceně a společnost ostatních vyhledávají jen v době páření, jiné monogamně v párech a další ve skupinách. Jejich jídelníček tvoří semena, plody, oříšky a jiná rostlinná strava. Čas od času si pochutnají i na bílkovinách ve formě ptačích vajíček, hmyzu či dokonce mladých ptáčků vybraných z hnízda.