Komunikace a zvuky činčil

Činčilky na první pohled vypadají jako mrštná, ale tichá zvířátka. Časem však můžete zjistit, že nejen ke vzájemné komunikaci používají širokou škálu zvuků.

Kontakt

Při kontaktu mezi sebou vydávají tiché broukání , dávají tím najevo, že jsou spokojené, prostě si pro sebe jen tak pískají. Tyto zvuky vydávají, i když s čumáčkem u země prozkoumávají  nové místo, případně hledají něco k snědku, ke hlodání nebo k hraní. Když broukání nabere na hlasitosti, volají  na druhou činčilku (Kde jsi? Ozvi se, nemůžu tě najít!). Patří to k vyjádření jejich pospolitosti. Nejinak se snaží upozornit na sebe člověka, když chtějí pamlsek nebo jen pohladit a podrbat, a člověk si jich ne a ne všimnout.

Mláďata

Mláďátka jsou ve svém hlasitém projevu ještě rozmanitější. Při opečovávání maminkou kvičí vysokým tónem. Stačí jen maminčino očichávání a miminko si okamžitě vzpomene, že se chce pomazlit či najíst . Ve chvíli, kdy se mu dostává patřičné péče, spokojeně si brouká podobně jako dospělá činčila. S plným bříškem, vymydleným kožíškem, umytými oušky i pusinkou hledá mláďátko úkryt v blízkosti maminky, kde by mohlo nerušeně spát . Zatímco lidská maminka vypráví před spaním svým dětem pohádky, u činčil je to naopak – mláďátka mamince broukají, dokud neusnou. A tak jako lidské mládě i malá činčilka bývá po probuzení nevrlá... Kdykoli se malá činčilka bojí, hledá úkryt, ublíženeckým hláskem dává okolí najevo, že je malé miminko a chce být chráněno.

Námluvy

V říji jsou samičky ke svému partnerovi přítulnější a vábí samečka jemným voláním. Ten odpovídá klidným tokáním, drhne zadní částí těla o zem a vytváří šustivý zvuk nápadným vrtěním ocasu. Pokud není samička připravena k páření, sameček ji pronásleduje a jí dojde trpělivost , zvedne se na zadní nohy a cvakáním zubů odhání chtivého činčiláka. Samečkovo tokání pak nabývá na zoufalosti , snaží se samičku přemluvit, stěžuje si a s uraženým brumláním odchází . Někdy jeho stěžování si zní jako mlhová siréna .
Po úspěšném páření sameček pár minut vydává podivně vysoký a pisklavý vítězný pokřik. Doznívající vzrušení se pak projevuje chraplavými zvuky, které vypadají jako škytavka. Pár se pak choulí svorně k sobě na poličce a usíná.

Vztek a obrana

Při boji o chutnou větvičku nebo o celý obsah misky bránící činčilka štěkne na obtěžujícího jedince. Ono "Zmiz!" může činčilka štěknout i na páníčka, když se ji snaží vytáhnout z klece proti její vůli, nebo pár mezi sebou právě prožívá manželskou hádku .
Typicky obranným gestem, postojem na zadních, činčila signalizuje, že je připravena okamžitě pálit těžkou munici - vlastní moč. Nezřídka střílí bez varování.
Už umírněnějším zvukem je odseknutí , mazlíček tak reaguje na nechtěný dotek, ať už člověka nebo činčily.
Žalostně znějící volání , vydávané činčilkou většinou ze spaní, může být jen reakcí na špatný sen nebo taky na neznámý zvuk. Poplašený páníček tak přiběhne za svým mazlíčkem, aby jej uchlácholil, a najde svou činčilku napnutě sedět s otevřenýma očima a nechápavým výrazem. Stačí pak pohladit rukou nebo slovem a mazlíček opět klidný usíná.